Zdar lidi,

     vítám vás u sebe na stránkách, kde vám všem o sobě něco povím. Narozen kdysi dávno na Vsetíně a od té chvíle handicapováný DMO se spastickou kvadruplegickou formou na (in. Vozíku). Vyrostl jsem v Leskovci u našich v rodinném kruhu ještě se ségrou. Dětství na vsi bylo krásné, bezstarostné plné dobrodružství, ogaři když sem byl v bráně tak to do mě prali hlava nehlava a tak už od mala jsem dosti ostřílený a díky matce Zemi s její přitažlivostí též značně otřískaný.

     Nic však netrvá věčně, jak kdosi pravil. Čas bezstarostnosti a dětských her se pomalu ale jistě vytrácel a já jsem se náhle ocitl v Brně v Králové Poli, kde jsem absolvoval základní vzdělání Poprvé na povinných osm let vyrazil mimo náš barák a zaparkoval do lavic na ZŠ Kocianka, kde jsem prožil část své puberty někdy i s dosti ráznými napomenutím od tehdejších vychovatelek charakteristickými projevy, které se u mě uchovaly dodnes. Škola základ života už si asi nepamatuju, co se mi snažili vtlouct do hlavy, ale první cigárko, první polibek od spolužačky. Joo, bylo to docela fajn. Odpolední zábava pro nás chlapy byl fotbálek, takže zase kde jinde než branka. Pak si jen pamatuju na bordel, co jsme dělali na pokoji, kdy byla večerka ve 22 : 00 hod. a my (teda ten náš pokoj) plní elánu do tří rána. Poté co soudružka vychovatelka přišla, už značně nasraná se slovy: ,,Sakra, spát už.” Chcu Vás vidět ráno. Taky ráno a následné první dvě hodiny tuhý, to jsem tradičě prochrápal. Učitelka se ani nesnažila mě probouzet, jen hrozila sníženou známkou z chování. Po uspěšném zakončení ZŠ se mým učitelem stal sám život.

…... a věřte mi procházka mezi konvalinkami to mnohdy nebyla. Zase jsem se na pár let uhnízdil do Leskovce k mým nejbližším. Následný volný čas hned po škole, který nám zhruba všem vyšel podobně, tak jsme se jako náctiletí poprvé začali seznamovat s alkoholem a jinými přírodními rozmary života, které jsme si vychutnávaly plnými doušky. Po prázdninách poté co se všichni mojí vrstevníci šly dále studovat, tak na mě a mou chorobu žádná střední škola v té době prostě nebyla připravená, takže jsem byl odsouzen zůstat doma a najít si jinou zábavu.

Ono té zábavy zrovna mnoho nebylo, obzvláště, když jsem neměl s kým dělat vylomeniny. Naštěstí zrovna moje malá sestřička šla poprvé do školy a tak já jako starší bráška jsem na sestřičku dohlížel a musel se jí trošku věnovat. A tak jsme se segrou trávily nějaký čas společně. Začali jsme jezdit na kole Já jsem si pořídil speciální trojkolku, na které jsem se brzy naučil jezdit, i když počáteční karamboly byly nevyhnutelné a hodně tvrdé, ale zvládl jsem to. Tím vlastně pohyb po venku byl pro mě vyřešený. Dost mě to chytlo dokázal jsem za cyklistickou sezonu urazit více než 1 000 km, až se divím, že jsem z toho nezmagořil, protože tuhle trasu jsem najezdil pouze po Leskovci.

Také se ve mně probudil umělecký element, to když jsme společně se sestřičkou začali malovat tužkou a pastelkami své filmové hrdiny, hasičská auta a spoustu jiných věcí. Bohužel se to všechno nedochovalo a skončilo to v odpatkovém koši. Mrzí mě to, je to škoda. Tyhle mé výjevy z útlého mládí se v pozdější věku projevily naplno.

Jak tak plynul čas, tak jsem pomalu začal objevovat rockovou, matalovou muziku a taky jsem začal navštěvovat rockové kluby, kde jsem poznal spoustu nynějších přátel, s kterými se dodnes potkávám na všech možných metalových štacích. Z některých kamarádů se opravdu stali kamarádi troufám si říct do nepohody, se kterými trávíme své volné chvíle při dobrém moku i při již zmíněných hudebních akcí. Jen zmínka pro představu hudbu, kterou mám rád: Children Of Bodom, Max Cavalera, se kterým jsem osobně měl tu čest podat mu ruku :-) .  Více na : You Tube

S vyjimkou těchto z mála krátkodobých nočních flámů jsem se po nějakém čase a denním stereotypu začal opravdu nudit. Znovu jsem tedy zauvažoval o náplni svého života, řikalo si to radikální změnu. Ve snaze znovu získat další pokročilé vzdělání, které mi opět nebylo nakloněno, tak jsem se ocitl ve společnosti lidí, kteří měli trošku jiné mentální potíže.

    Na druhou stranu jsem tam měl možnost poznat spoustu jiných přátel, jedním z nich byl například Petr Čapák. Asi díky němu jsem oficiálně začal malovat, píše se rok 2003.Vice o mé zálibě na . MijA - Má tVOrbA Nicméně na jiné myšlenky mě to opravdu přivedlo. Už jsem přestal řešit školu, neboť by byla pro mě docela zbytečná a nesmyslně drahá a na víc úplně k ničemu.

     Poté, co jsem tohle kapitolu definitivně uzavřel, tak se mi naskytla příležitost samostatného bydlení v domě s pečovatelskou službou. To však nemělo dlouhého trvání a já jsem šel do rizika a koupil si vlastní byt. V roce 2009 jsem tuhle mou myšlenku zrealizoval. Upletl jsem si na sebe hodně velký bič, když jsem si vzal úvěr. Absolutně toho nelituji, protože už bydlím ve svém.

    Byt se nachází na fakt dobrém fleku téměř v centru města. Tím je mi umožněno dostat se všude tam, kde zrovna potřebuji, včas a bez problémů. Samozřejmě bez osobní asistence, která už je dnes nezbytná a potřebuji ji denně, to prostě nejde. Chodí mi sem vypomáhat kamarádka a mí přátelé, bez kterých už by to taky nešlo. Jo, málem bych zapomněl. Ještě tu mám jednoho vetřelce, kterého jsem si našel a přivedl domů a stala se nedílnou součástí mého života . Je to má černá chlupatá čtyřnohá potvůrka Lady. Fakt nádherné psisko, bez ní už by to teprve nešlo. Viz: BLACK LADY.

A to je zatím tak vše z mého dosavadního životního běhu napříč vychcanosti a zlodějů, co jsou mezi námi. S touto ne zrovna pozitivní zkušeností se s vámi pomalu rozloučím.

                                                                                                                       

                                                                    BUDU SE KURVA RVÁT !!!!!!

                                                                                                   více v novinkách

                                                                                                               Měj te se, zdarec

                                                                                                                                       Michal